O povodních v našem kraji
Vlna nekonečných dešťů, která se přehnala v praních měsících letošního roku západní Evropou, způsobila, že se tamní řeky vylily z břehů. Povodeň donutila k evakuaci obyvatele Kolína nad Rýnem, Bonnu, Koblence... Ušetřeny nezůstaly ani rozsáhlé oblasti Nizozemí, Itálie a Francie. V Bretaní byly po řadu dní zatopené celé vesnice...
Četli jsme o tom v novinách, videu záběry v televizi a se zvýšenou pozorností jsme se obraceli k Berounce, protože víme, jak nebezpečná dovede být i ona. 25. ledna rychle stoupala hladina Berounky i Litavky. Byl vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity, po čtyřech dnech začala voda naštěstí opadat...
(Povodeň, jejíž ryska zaujala zatím nejvyšší místo na mokropeském povodňovém sloupku, kulminovala 14. srpna 2002. Hladina řeky se tehdy téměř dotýkala mostovky železničního mostu – proto v tomto místě musela být hladina řeky vzedmuta minimálně o 6m. Síla vody odnášela rekreační chaty, trhala ze země travní porost a kazínské fotbalové kabiny byly ze 75% zdemolovány. Podle odborníků šlo v oblasti Dolní Berounky o vodu 500letou, jejíž průtok byl více než 30ti násobný – pozn. red.)
V kronikách obcí ležících na dolním toku Berounky jsou zaznamenány veliké a zhoubné povodně, a také to, jak se lidé proti velké vodě bránili. Původně bylo zřízeno jakési povodňové zpravodajství - na vyvýšených místech nad řekou byli připraveni jízdní poslové, kteří rychle podávali zprávu na Zbraslav a odtud do Prahy. Později, Po roce 1790, oznamovalo se nebezpečí povodně střelbou z hmoždířů a ohromnou hořící pochodní vztyčenou na kopci Havlíně nad Zbraslaví. Byl to dutý vydlabaný kmen vycpaný hořlavými látkami. Toto plamenné znamení se nazývalo Alarmstage.
Údolí Berounky bylo povodněmi sužováno po staletí. Okolí řeky se měnilo v obrovské jezero, ze kterého Dolní Černošice, Lipence i Lahovice někdy vyčnívaly jen střechami.
Zvlášť rychle a neočekávaně se dostavila zátopa v r.1784. V noci ze 27. na 28. února se nakupily ledy na Berounce i na Vltavě a do údolí se hrnula voda zpět z Berounky i z Vltavy. Tenkrát byly zle postiženy Dolní Černošice, kde šest sedláků přišlo doslova o všechno... Před Vánocemi 1796 nastala před Prahou ledová zácpa, která způsobila, že voda obou řek zaplavila celé údolí a stála tu plných jedenáct dní. Když pomalu opadávala, zůstaly po ní kusy ledu, roztrhané cesty a silnice, vrstvy bláta na polích i na lukách. Krátce po novém roce uhodil mráz a řeky zamrzly, ale již 16. ledna se ledy znovu prolomily a řečiště ucpaly. Berounka tenkrát našla hráz u Lahovic, protrhla ji a od té doby se na tomto místě vlévá do Vltavy. Kronika zbraslavská uvádí, že tato záplava trvala čtyři dny a byla po ní ještě větší spoušť než po té vánoční.
Ve sborníku Smíchovsko Zbraslavsko z r.1898 čteme: „Prvotně vlévala se Berounka do Vltavy u samé Zbraslavi. Ale r.1829 opustila staré řečiště a razila si koryto nové, nynější, aby ústila do Vltavy blízko Lahoviček. Řečiště staré naplňuje se vodou toliko za povodní a voda udržuje se v něm po celý rok, vytvořujíc shnilé rameno řeky zvané Rasovna".
Naše století: Škody způsobené povodněmi daly podnět k regulaci řeky. Roku 1932 byla provedena regulace u Dolních Mokropes od jezu až k ohybu řeky, kde začínají těsně u jejího pravého břehu skály. Velká povodeň přišla opět, a to v zimě roku 1940 a 1941. Rozvodněný živel způsobil značné ztráty, tím bolestivější, že to bylo v období velikého nedostatku, který přinesla válka.
Na katastrofální povodeň roku 1947 se mnozí občané našeho města pamatují dobře. Tuhá zima v tomto roce trvala až do začátku března. Řeka byla v mělčinách promrzlá až na dno. 75 cm silný led nebyl vzácností. 6. března přišla prudká obleva. 9. března se ledy od Hlásné Třebáně hnuly a procházely plynule až k Horním Mokropsům. Tam se v prudkém ohybu u skály v Lavičkách zastavily a utvořily zácpu. Tím se stalo, že voda v Dobřichovicích stoupla až pět metrů nad normál a zaplavila domy. Tři lidé a mnoho domácích zvířat přišli o život. Dělostřelectvo z postavení na Staré Vráži proti bývalé sodovkárně rozstřílelo ledovou zácpu u 13. kilometru a voda klesla téměř o 1 metr. Železniční trať byla ušetřena i když voda a led dosahovaly téměř ke kolejišti. Silnice byly zatopeny a zataraseny ledem. Neštěstí bylo v tom, že byl velice nízký stav vody a ta nemohla led zvednout a odplavit. Ledová zácpa u Laviček způsobila, že se utvořilo 9 km dlouhé jezero až k Hlásné Třebáni. Pod mostem mezi Lety a Řevnicemi vyplavila povodeň z tůně u Berounky válečnou munici a zbraně se střelivem, které okupační armáda odhodila při ústupu. V Dobřichovicích bylo zatopeno 254 domů, v Řevnicích 144 v Letech 86 domů (t.j. celá obec) a v Horních Mokropsech 30 domů. Škoda způsobená touto povodní byla odhadnuta na 50 milionů Kčs.
Celý podzim i v zimě 1948 - 49 se pracovalo na regulaci toku u Laviček. Regulací byl odstraněn prudký ohyb změněn na velký oblouk, aby bylo odstraněno ohnisko záplav. Lidová demokracie dne 26.3.1949 mj. napsala: „Byly ukončeny práce na dvoukilometrovém úseku od železničního mostu v Dolních Mokropsech k zastávce Všenory. Pravoúhlý zákrut Berounky byl odstraněn provedeným průkopem nového řečiště v délce 500 m a šíři 80 m. Za Pomoci nejmodernějších strojů bylo odkopáno 110 000 m3 zeminy a ještě bude odstraněno 20 000 m3 země a štěrku. Nové řečiště nahradilo ostrý zákrut nad mostem. Tato práce )e jednou z největších do té doby na Berounce prováděných..."
Záznamy o výšce stavu vody jsou u nás značeny v Mokropsech na sloupu u Lebedů čp. 39, dnes 552. Tento sloup je pozůstatek ze staré zbourané chalupy.
mb
zpravodaj 1995
