Původ názvů našich obcí
Původ názvů našich obcí
Přemýšleli jste o tom, jak přišly tři části našeho města a některé sousední obce ke svým jménům?
Od roku 1912 se při České akademii véd začaly shromažďovat rozsáhlé místopisné údaje. Tento katalog jmen všech obcí a osad v Čechách zachytil postupně formy místních názvů získané dotazníkovou anketou i vypsané z latinských, českých a německých středověkých dokumentů, listin uložených v archívech a z topografií z 18. a 19. století. Materiál shromažďovala a spravovala místopisná komise a stal se základem pětisvazkového díla meziválečné vůdčí osobnosti této komise Antonína Profouse, nazvaného Místní jména v Čechách, jejich původ, význam a změny. Bylo vydáno s doplňky předních českých jazykovědců v letech 1947-1965. Údaje, které tu uvádíme, jsme čerpali především z těchto svazků. Konzultovali jsme je však také se současnými odborníky z místopisné komise Akademie, kteří nám je doplnili, a připojujeme i jinde nalezené zajímavé názory.
Z historických zápisů ve starých archivních listinách, které zaznamenalo Profousovo dílo, vybíráme jen pro ilustraci pár nejzajímavějších tvarů (nejsou vždy v prvním pádě).
ČERNOŠICE
V první pamětní knize obce Horní Černošice, kterou začal v roce 1933 vést archivář Antonín Moucha, zapsal tento kronikář svůj nález z Archivu ministerstva vnitra (dnes Státní archiv): „Patronymické jméno po zakladateli Černěš - Černěšici - Černošice naznačuje, že osada vznikla v dobách nejstarších a byla zbožím kněžským. Již asi roku 999 při založení kláštera Ostravského (u Davle) byly Černěšici darovány nejspíše Boleslavem II. tomuto klášteru”. Podle Místních jmen v Čechách znamená Černošice, pův. Crnošice, ves lidí Černochových. Už ve 13. století se prý jménu nerozumělo, a proto ho v kancelářích písaři různě zapisovali.
Za starých zápisů: r.1115 - Cernosicih (Chrinosicih)...; r.1186 - Cirnosicich (Chernosicich)...; r. 1304 - Czernetitz Majus et Czernetitz Minus...; r.1384 - Czrncizcz..., r.1523 - V Dolejších Černešicích...; r. 1653 - Cžernossicze...
MOKROPSY
Podle citovaného Profousova díla vznikl název od přídavného jména mokropeských, které „náleželo k posměšnému výrazu (ves) u 'mokrých psů', aneb (ves) s ´mokrými psy´ “.
V současné době se vedle výkladu v této práci objevuje jazykovědná úvaha, že by bylo možno název odvozovat od mokré píce - (ves) s 'mokrou pící'. K tomuto názoru vede první záznam jména obce jako Mocropizzi.
Ze starých zápisů: okolo roku 1088 - Mocropizzi, var. Mocropzi...; v letech 1352 až okolo 1405 - Mocropes...; r.1488 - Mokropsy Velké i Malé...; r.1545 - Horzeyssy a Doleyssy Mokropsy...
VRÁŽ
Vráží je v Čechách mnoho. O původu názvu byly vedeny dlouhé spory. Fr. Palacký ho vykládal ze jména vrah, tj. nepřítel. Národopisec V. Title zjistil, že všechny Vráže jsou samoty a neosídlená místa, a proto spojoval jejich název se staroslověnským vražditi - čarovati (ruské vorožiti znamená věstiti). Jazykovědec Roman Jakobson však viděl v Tilleově názoru bájeslovnou hypotézu a odvozoval jméno od ruského „ovrag" - proláklina. Později bylo skutečně doloženo, že ani u jedné z českomoravských Vráží nebyly objeveny archeologické pozůstatky kultovních předmětů, které by existenci tamních čarodějných obřadů podpořily. Nicméně i Jakobsonovo tvrzení mělo trhlinu: Osady se jménem Vráž neleží v proláklinách, nýbrž jsou to místa s vrchy, horami a lesy. Profousův pokračovatel J. Svoboda viděl ve jménu Vráž staroslověnský slovesný základ v'rěti, tj. vříti,
a pravoslovenské podstatné jméno v´rag', tj. vřídlo, pramen. Naše Vráž by dávnou hojností pramenité vody, bohužel nyní ubývající, tento původ slova potvrzovala.
Ze starých zápisů: r.1361 - Wrazy...; 1788 - Wraž...
Partie o Mokropsech a Vráži, které uvádějí Místní jména v Čechách, cituje podrobněji Ladislav Novotný ve své výroční publikaci Dolní Mokropsy 1088-1988, vydané MNV Čemošice r.1988. Tato potřebná kniha je v černošické knihovně.
VONOKLASY
Podle Místních jmen znamenají „ves uněklasů, tj. lidí, kteří ubírali klasů (asi neprávem, tj. kradli)". Ve starých dokladech bylo na počátku psáno V, které se mělo číst U, ale při opisování se změnilo na O, před které bylo od 16. století kladeno V. Tvar Vonoklasy byl asi upraven podle sousedních jmen Mokropsy, Solopysky. Odlišně komentoval původ tohoto jména po 2. světové válce univ. prof. V. Šmilauer. První doklad názvu z roku 1227 Omeclas ho vedl k doměnce, že je v základu sloveso omnu, omieti, tedy otříti, odroliti klasy.
Ze starých zápisů: r.1227 - Omeclas...; r.1392 Oneklas...; r.1409 - de Vnieklas...; r.1449 - z Uněklas...; r.1544 z Wonoklas...
V předminulém čísle jsme psali o původu názvů Černošice, Mokropsy, Vráž a Vonoklasy a uvedli jsme ukázky, jak byly zapisovány ve starých listinách. Postupovali jsme podle údajů Antonína Profouse v díle Místní jména v Cechách, jejich původ, význam a změny (vyšlo 1947 - 1965), na základě konzultací se současnými odborníky z místopisné komise Akademie věd a podle jinde nalezených zajímavých údajů. Dnes ze stejných pramenů uvádíme několik údajů o původu jmen dvou obcí v našem bezprostředním okolí.
SOLOPYSKY
Obcí s tímto názvem je u nás několik a názory na jeho výklad i pravopis se různí. Naši sousedé dnes obhajují na svých orientačních tabulích i v oficiálních listinách nápis Solopisky. Místní jména v Čechách vysvětlení názvu jako „solné písky", které by tento pravopis potvrzovalo, považují za nesprávné a zastaralé; zdůvodňují to tím, že sůl z písku se nikdy nedobývala, že od sklonku 13. století až asi do roku 1540 probíhala z češtině změna -ie- v -í- (piesky - písky), ale v množství zápisů tohoto místního názvu do poloviny 16. století je jako Solopiesky jen záznam jediný (týká se Solopysk u Kutné Hory), a konečně že dvě podstatná jména jako sůl (suol) a písky (piesky) se ve slovanských jazycích nespojovala. „Podle smyslu se nejlépe hodí pojetí Solopysky - ves 'solopysků', t.j. lidí, kteří si solili jen pysky.
Jméno posměšné a dobře pochopitelné v zemi, kam bylo třeba sůl ve všech dobách dovážet z ciziny, byla tehdy poměrně drahá a bylo třeba ji užívat jen šetrně", uvádí Ant.Profous. K tomuto výkladu se zatím oficiálně přiklonila i dnešní místopisná komise. Ale jazykovědci pátrají dál - naši předkové zapisovali zmíněnou obec příliš často s měkkým i, aby tento pravopis bylo možno vysvětlovat jen jako opisovačskou chybu. Např. univ. prof. Ivan Lutterer z místopisné komise našel u Zikmunda Wintra pojem „pisci" a vyslovil zajímavou, byt' prý podle něho zatím velmi málo podloženou hypotézu, že mohlo jit o místo zapisovačů (= pisců) nákladů soli na solné cestě...
Ze starých zápisů: r.1305 - villam Solopisky...; r.1421 - Vocilkovi z Solopisk...; r.1493 - Joh. Mladota ze Solopisk…
VŠENORY
Podle Místních jmen v Čechách není vyloučeno, že ve staročeštině byl jako nor nebo nora označován některý živočich nebo jeho doupě. Pak by Všenory mohlo být označení vsi podle míst, kde byly samé nory. Jestliže tehdy takové označení neexistovalo, vzniklo jméno Všenory od slovesa nořiti se.
Ze starých zápisů: r. 1265 - de Wsenor...; 1340 - de Wshenor...; 1378 - ze Všener...; r.1456 - de Wssenor...
Na závěr putování za původem našich místních jmen a za jejich historickými zápisy uvádíme podle díla A. Profouse Místní jména v Čechách a podle dalších nalezených fakt ještě údaje o šestici názvů z nejbližšího okolí.
TŘEBOTOV
Ve starých listinách bylo okolo roku 1052 zapsáno křestní jméno Třebota, od kterého je odvozeno přivlastňovací Třebotův, tj. dvůr patřící Třebotovi.
Ze starých zápisů: r. 1253 - v Tribotowe...; okolo r.1352 až 1405 - Trziebotov; r.1550 - ve vsi Třebotově...
ROBLÍN
Pojmenování vzniklo z přivlastňovacího Robín, které označovalo les patřící osobě jménem Roba. Dolní Roblín býval manským statkem ke hradu Karlštejn. Horní Roblín patřil ve 14. století k Třebotovu.
Ze starých zápisů: r.1338 - Tubo dieto Roblin...; r.1396 - v Roblíně.; r.1572 - prodal ves Roblín...; r.1617 - dvůr na Roblíně, jenž Strkovský slove...
KOSOŘ
Podle Profousových Místních jmen byl tento název původně příjmením tamního usedlíka (z r.1424 je zachováno jméno Jan Kosoř z Malovic). Znamenal však také skalnatý vrchol
v lese nebo vrchol stromu. Profousův pokračovatel Jan Svoboda považuje za pravděpodobnější, že název Kosoř pochází z pomístného jména, které vzniklo podle nějakého terénního útvaru; uvádí jeho obdobu v polštině (Kosorz, Koserz), srbštině
a charvátštině (Kosor, Kosoriči).
Ze starých zápisů: okolo r.1310-de Cossorz...; r.1320 - Mirek de Kossorzie...; r. 1480 - in villa Kosorzi...; r. 1550 - Jakub z Kosoře...
MOŘINA
Tímto jménem byl původně označován les, jak uvádí doklad z roku 1338. Název vznikl z osobního jména Mora n. Móra, znamenajícího červ, hmyz, staročesky můra, staroslověnsky čarodějnice. V dnešním jazykovém citu je spojován se slovesem „mořiti", ale to je pozdější výklad, protože podle jazykovědce V. Vondráka žádné jméno končící -ina není odvozeno ze slovesa.
Ze starých zápisů: r. 1338 - rubum Morsina...; r. 1342 - qui Morzynam susceperunt...; r. 1654 a 1714 Welka Moržina, Mala Moržina...
LIPENCE
Jméno označuje „menší osady na místech lipných, tj. lipových", jak se píše v Místních jménech v Čechách. Větší osady nesly jméno Lipany.
Ze starých zápisů: r.1292 - Lipenecz...; r.1304 - Lipenitz...;1653 - Lypenecz...
RADOTÍN
Byl zřejmě jednou z nejstarších osad v našem okolí. Už před tisícitelím za panování Boleslava II., zaznamenává jeho název Codex diplomaticus regni Bohemiae. Jméno vzniklo z osobního Radota. Znamenalo Radotův dvůr.
Ze starých zápisů: r. 993 - Radotyn...; r.1158 -1169 in Radotin...;1501- ves Radotín...
Až potud naše prameny. Dozvěděli jste se nějaké další důvody, proč se obce v našem nejbližším okruhu tak či onak jmenují? Rádi je zveřejníme.
Dh
Zpravodaj 1994
Kdopak?
(Simona, 3. 11. 2015 17:03)